Stykač je jednou ze základních elektronických součástek, která nachází využití především ve složitějších systémech, jež vyžadují selektivní spínání nezávislé na primárním obvodu. Výhodou stykačů v porovnání s jinými spínacími součástkami je především možnost zapojení do obvodů s náročnějšími proudovými nebo indukčními požadavky. Stykače jsou pomocí pomocných kontaktů zapojeny do vlastního elektrického obvodu s nižší napěťovou i proudovou náročností. Jelikož se jedná o jednoduché součástky, které mají striktně ovládací charakter, je nutné i jejich sekundární obvod opatřit vlastními minimálně ochrannými prvky, případně také signalizací sepnutí. Standardně se stykače dělí podle několika kategorií, a to na dle mechanismu spínání/rozpínání – přídržné síly (elektromagnetické, pneumatické, vačkové nebo polovodičové), typu procházejícího proudu (pro proudy jednosměrné, střídavé či kombinované) a konkrétní funkce.
Principy fungování stykačů
Nejběžněji používané stykače jsou založené na elektromagnetickém principu, ty se mohou dále dělit podle specifické technologie, která je v daném systému aplikována. Kromě elektromagnetických stykačů je možné obvody osazovat také dalšími uvedenými typy, které jsou však buď technologicky nebo cenově náročnější, případně se vyznačují krátkodobějším použití, nižší životností nebo omezením použití pouze na některé aplikace.
Elektromagnetické stykače
Používají se dva základní typy elektromagnetických stykačů – vzduchové, vakuové nebo olejové – podle toho, v jakém prostředí je uložen spínací/rozpínací mechanismus. Základní řešení elektromagnetického stykače spočívá v umístění elektromagnetu do cívky, kterou prochází sekundární napětí. Tento magnet pak přitahuje protilehlou kotvu, na níž je připevněn jeden hlavní kontakt. Úplným přitažením pak dojde k sepnutí obvodu. Kromě tohoto pákového principu se využívá také stykačů pracujících na principu posuvu. Obecně nejrozšířenější jsou pákové stykače se vzduchovým prostředím, olejové stykače jsou v dnešní době uplatňovány spíše výjimečně. Výhodou vakuových stykačů je především úplné odstínění vnějšího prostředí a také nízký vliv na okolí.
Výběr elektromagnetického stykače a příslušenství
Standardně se výběr vhodného stykače řeší na základě vlastností primárního obvodu, a dále pak na možnostech a parametrech sekundárního obvodu, do kterého bude zapojován (typ proudu, osazené součástky). Příslušenstvím stykačů jsou pak kromě výměnných pomocných kontaktů další položky, které jsou nutné k vytvoření celého sekundárního obvodu, tzn. ochranný prvek (relé, jistič), zařízení pro vzdálené ovládání (vypínač), časovací moduly, signalizační prvky, které určují, zda je sekundární obvod právě aktivní či vypnutý.
